Než začnete řešit barvy, stanovte si v ložnici jasnou hierarchii: nábytek je pevný prvek, který drží tón celé místnosti, kdežto textil je proměnlivá vrstva, jež se dá snadno obměnit. Proto se vyplatí vycházet z odstínu postele, skříní a nočních stolků a teprve k němu hledat vhodné povlečení. Pokud máte nábytek v teplém dřevu, např. dubu nebo ořechu, sáhněte po přírodních a zemité barvách – krémové, pískové, olivové nebo jemně cihlové. K tmavému nábytku, například černému nebo tmavě hnědému, naopak skvěle sedí světlé a chladnější odstíny: bílá, světle šedá, mentolová či popelavě modrá. U bílého nebo světle lakovaného nábytku máte největší svobodu – můžete zvolit výrazný akcent, ale i klidnou pastelovou kombinaci.
Druhým krokem je sladit vzory https://textile4u.cz/ , aby ložní povlečení nepůsobilo jako cizí prvek. Držte se pravidla, že čím výraznější je vzor na povlečení, tím klidnější by měl být nábytek, a naopak. K jednobarevnému nábytku si můžete dovolit proužky, drobné květy nebo geometrii, ale vždy je lepší vybrat maximálně dva vzory a zbytek nechat v jednolité barvě. Skvěle funguje, když se jedna barva z povlečení zopakuje jinde v místnosti – třeba na polštáři, přehozu nebo koberci. Tím se celý prostor opticky spojí a barva nábytku se nebude jevit jako náhodná. Nebojte se také textur: satén, bavlna, len nebo flanel mají různý odlesk i mat, a i když jsou stejně barevné, dokážou místnost oživit.
Třetí rada se týká světla a proporcí. Přirozené světlo v ložnici se během dne mění, a tak barvy, které vypadají večer teplé, mohou být ráno studené. Než se rozhodnete, prohlédněte si látky za denního i umělého osvětlení. Pokud je ložnice malá a tmavá, volte světlejší ložní povlečení ve stejném tónu, jaký má nábytek, jen o několik odstínů jemnější – prostor tím opticky zvětšíte. Ve velké a světlé ložnici naopak můžete jít do kontrastu: tmavý nábytek a světlé povlečení, nebo naopak. Vždy myslete na to, že ložnice má být místem klidu, takže i když zvolíte výraznější barvu, podpořte ji neutrálními doplňky a dostatkem vzduchu mezi jednotlivými prvky. Výsledkem by měl být prostor, kde se barvy navzájem podporují, a ne soupeří.